Aron z Pánů Louky

Nezbeda a miláček, kterého nikdo nechtěl a tak zůstal u mně. Jejich škoda.

     Aron byl první velšík, který mi hlásil na stopě, a tak jsem kromě norování zkusila i povrchovky. Na ZV moc nehlásil, neměl zvěř, kterou by si vyrazil, tak hlasitost za 2 a tím II.cena.

     Protože rád aportoval, zkusili jsme i podzimky. Na prvních nepřinesl králíka z vlečky a tak jsme šli domů. Aport jsme doladili a vyrazili na PZ do Č.Krumlova. Tam Aron zazářil, kromě 3 z vody za povel k usednutí samé 4 a tím se stal vítězem zkoušek.Na výstavě výborný a tak jsem rázem měla chovného psa.

         Jednou volali známí ze sousední honitby, že mají lišky v melioracích (bylo to v době jejich kaňkování) a tak jsme vyrazili. Meliorace dlouhé skoro kilometr, tak jsem byla zvědavá, jak si s tím Arouš poradí. Postila jsem ho do skruže a jel jak dráha. Zahlásil a za chvilku padl u výpustě výstřel. Než jsem se tam dokodrcala, Arouš lišku mordoval. Pak jsme přejeli na druhý konec revíru.

      Tam byly meliorace kratší a přerušené asi 2 m hlubokou skruží. Arona jsem nahoře vypustila a za chvilku padl u té skruže výstřel. Pes se po chvilce vrátil, tak jsem ho vzala na vodítko a šli jsme se podívat co se stalo. Liška proti všem předpokladům vyskočila na tu skruž a výstřel ji srazil zpět do dolů. a ke všemu ještě zalezla zpátky do kanálu. Tak jsem slezla dovnitř, podali mi Arona a pustila jsem ho s povelem aport. Nikdo nevěřil, že tu lišku vytáhne, ale Aron se pochlapil. Po chvíli se z bláta vynořil psí proutek, za ním pes, který vlekl už zhaslou lišku. Ten lišák měl přes devět kilo a pes jen 7.

     Střelcova radost se projevila 2 kg buřtů pro Arona.

     Na první naháňku vyrazil Aron sám, holky(dlouhánky) zrovna háraly. V první leči nic nebylo, vyhnal jen dva kusy srnčího, ale v druhé se děly věci.

   Asi v půlce leče slyším Arona divně hlásit, tak nějak hluboce a tak si říkám, to trdlo narazilo na nějakého ukrytého střelce , když začaly padat rány. Po chvilce slyším Arona hlásit z jednoho místa a tak se kodrcám podívat, co se děje. Jeden divočák nezůstal po ráně ležet ale popošel asi 100 metrů. Aron ho došel a hlásil, dokud jsem k němu nedošla. No, měla jsem slzy v očích, první prasata a takhle se vytáhl. No paráda.

     Ale měl jeden zlozvyk, čas od času se na vycházce sebral a zdrhnul. Veškeré volání a pískání bylo marné. Asi po 20 minutách se vrátil a zase byl v pohodě. Jeho poslední výlet se stal krátce před Mikulášem. Najednou zmizel, hodina pryč, pak 4, pes stále nikde. Lítala jsem po lese skoro do půlnoci, ale pes pořád nikde. Ráno jsem obvolala známé v okolních vesnicích, jestli ho někdo neviděl. Až mi známý zavolal, že psa našel sraženého na hlavní silnici, a že ho uklidil. Přivezl mi alespoň obojek. Vypadalo to, že šel za liškou nebo za prasetem a po cestě zpátky ho vzalo auto.

     Tak jsem přišla o miláčka a na delší dobu taky o velše jako takové. Ale už od srpna lítá po zahradě Aronova prapravnučka Hogy z Kydlinské hůrky, tak doufejme, že v ní nějaký ten Aronovo gen zůstal.Aron a jeho pravnučka.

Během svého krátkého života kryl 13 fen a měl 60 ponechaných štěňat. Tak doufám, že někde pobíhají jeho děti, vnoučata a pravnoučata a dělají svým páníčkům radost, jako ji dělal Aron mě